Kdy jste si naposledy domů pustili něco marného?
Marnost totiž umí vypadat lákavě a trendy. Umí se tvářit hodnotně, na oko kvalitně, někdy dokonce cítíme v kostech, že tohle bude průšvih – ale sami sebe přesvědčíme, a dáme tomu šanci. A pak ta věc leží osamělá nenošená ve skříni a čeká, až ji donesete na swap.
Jedna z prevencí za nás určitě „poznat svůj styl“.
Už v Delfské věštírně stálo „poznej sám sebe“ – a my to můžeme vzít z té nejpovrchnější, ale zároveň velmi praktické stránky. Poznat, co nám sedí, sluší a co podtrhuje nás v naší síle.
„Mně osobně hrozně pomohlo uvědomit si, jaké materiály preferuji a jaké jsem si úplně zakázala. Ušetřilo mi to spoustu mrzení. Stejně tak střípky inspirace z různých stylingových přístupů – třeba z profilu Adély Paroulkové o Kibbe typologii. Některé věci si tak k sobě vůbec nepustím, takže mám dnes mnohem méně oblečení a šatník mi dává víc smysl“ říká Kristýna.
Ale počkejte, není problém už na úplném začátku?
Co když marnost vzniká už ve chvíli, kdy je nekvalitní věc navržená a vyrobená? Vypozorovanou zkušeností i my shledáváme, že množství vyrobeného textilu roste, zatímco doba, po kterou oblečení skutečně nosíme, se zkracuje. Technologický posun – včetně AI – umožňuje vyrábět extrémně rychle a chytat trendy v reálném čase, ale už nebere ohled na planetární limity ..
A výsledek?
Obří textilní skládky, jako je ta v chilské poušti Atacama, kde končí odhadem desítky milionů tun textilního odpadu ročně. Hromady oblečení se tu rozpadají, vybledlé sluncem a ignorované úplně stejně, jako bývaly v našich skříních.
Jak tedy přimět výrobce, aby převzali odpovědnost za množství, kvalitu a životnost výrobků?
Jedním z nástrojů má být EPR – rozšířená odpovědnost výrobce. Tato nová povinnost v podobě poplatků má pokrýt celý životní cyklus výrobku: od vzniku až po jeho zánik. A ideálně motivovat výrobce, aby vyráběli méně, kvalitněji a efektivněji, o EPR si třeba povíme příště, jo?
