Až si budeme zase někdy klepat na rameno, že další kousek, který si pouštíme do šatníku, prostě můžeme vždycky „eticky“ darovat na charitu, přidejme k tomu poklepu následující řádky. Kvalita textilu se dlouhodobě snižuje, a je proto naivní si namlouvat, že ultra fast fashion trendový top z polyesteru někdo někdy skutečně využije – nebo dokonce že někoho zachrání před třeskutou zimou. Druhý, neméně komplikující moment nastává ve chvíli, kdy se podíváme na infrastrukturu módních značek, které od nás pod záminkou dobročinnosti přebírají už nemilované kousky.
Nezávislé vyšetřování organizace Changing Markets Foundation ukazuje, že realita „darovaného“ oblečení má často velmi daleko k představě udržitelnosti. Výzkumníci podle článku v časopise The Sunday time ukryli sledovací zařízení do 21 kusů oblečení v perfektním stavu, které byly odevzdány do sběrných boxů módních řetězců v několika evropských zemích. Následně sledovali jejich cestu napříč kontinenty.
Ukázalo se, že jen pět kusů zůstalo na stejném kontinentu a pouze jeden jediný kus byl znovu prodán ve stejné zemi, kde byl darován. Ostatní oblečení putovalo do východní Evropy a Afriky, do textilních závodů, kde bylo rozemleto na výplně, nebo bylo spáleno. Některé kusy urazily tisíce kilometrů – z Evropy přes Blízký východ až do Mali v západní Africe, jedné z nejchudších zemí světa.
Jedna sukně byla naposledy vystopována na nelegální skládce na okraji města Bamaka v Mali. Jiný sportovní top ležel měsíce neprodaný na místním trhu. Právě tyto trhy jsou zaplavené oblečením i z evropských zemí, které se prodává za pár korun. To, co prodejné není, končí na přeplněných skládkách nebo se pálí. Podle OSN dovezlo Mali jen v roce 2019 přes 29 000 tun použitého oblečení, aniž by mělo infrastrukturu, jak s tímto odpadem bezpečně naložit.
Ekologické organizace mluví v této souvislosti o kolonialismu odpadu. Zatímco bohaté země nezvládají vlastní textilní odpad, přesouvají ho do regionů, které na jeho zpracování nemají kapacity. Iluze, že oblečení, které už nechceme, automaticky pomůže někomu jinému, je nejen mylná, ale i nebezpečná.
Vyšetřování zároveň poukazuje na roli módních značek. Recyklační boxy často slibují, že oblečení bude znovu použito nebo recyklováno, a někdy zákazníky motivují slevou na další nákup. Tím ale podporují stejný model rychlé módy, který vede k nadprodukci a plýtvání. Jen jeden velký řetězec shromáždil během jediného roku desítky tisíc tun textilu.
Darování oblečení tak není automaticky udržitelným řešením. Často jen posouváme problém jinam – tisíce kilometrů daleko. Nejčistší cestou zůstává méně nakupovat, nosit oblečení déle, opravovat ho a udržet ho co nejdéle v místním oběhu. A u velké části ultra fast fashion si možná musíme přiznat, že nikdy neměla vzniknout. Mysleme na to, než odklapneme další nákup ve virtuálním košíku nebo obchodě, jo? Díky <3
